Před vchodem do ústředí teplárny v Plané nad Lužnicí to vypadá jako v Norsku – ne snad kvůli přírodě, ale kvůli vozovému parku. Škoda Enyaq, Tesla 3, BMW iX… Jeden elektromobil vedle druhého. Parkuje tam i dieselový Mercedes V, ale nejspíš už dlouho nebude. „Teď jsem jezdil nějakou dobu Teslou a elektromobilita je návyková. Je to budoucnost,“ říká vlastník luxusní dodávky Ivo Nejdl. Ten je zároveň spolumajitelem skupiny C-energy, v jejímž areálu stojíme. A to, že zmiňuje budoucnost, jako by ani nebyla náhoda – právě na ni mají se svým parťákem Michalem Šušákem dobrý odhad.

Jejich společná podnikatelská pouť vypovídá i o tom, jak se dá vybudovat miliardový byznys bez fanfár a pozornosti. Navíc na zádech oboru, který prochází dramatickou transformací, na niž se začali chystat dávno předtím než mnozí další. Příběh Nejdlovy a Šušákovy spolupráce se táhne dvacet let nazpátek a svou roli v něm sehrál i Petr Kellner.

Šedesátiletý Michal Šušák je legendární, byť širší veřejnosti méně známá postava zdejší investiční scény – po roce 1989 figuroval coby bankéř nebo poradce u mnoha klíčových privatizací v regionu střední a východní Evropy, včetně Českého Telecomu, regionálních distribučních sítí nebo České spořitelny. Stál i v čele středoevropské filiálky investiční banky Credit Suisse a řadu let strávil v jejích nejvyšších patrech v Londýně.

Jelikož se podílel na velkých transakcích v divokých letech budování kapitalismu a ekonomické transformace nejen v Česku, ale v podstatě v celé střední a východní Evropě, odnesl si nejen řadu zkušeností, ale také pár šrámů. Figuroval třeba v nepřehledné a zpolitizované privatizační aféře v Rumunsku. „Několik soudů, včetně toho ústavního v Česku, mě už očistilo, je to pro mě minulost,“ mává teď nad tím rukou.

Každopádně právě proto, že se v 90. i nultých letech účastnil složitých privatizací a fúzí energetických firem, získal do oboru unikátní vhled – a ten se rozhodl zúročit po roce 2010, když s Ivem Nejdlem koupili od amerických investorů skomírající a odepisovanou teplárnu v Plané nad Lužnicí u Tábora. „Už předtím jsme udělali nějaké investice do solárních parků v regionu, ale teprve tohle byla výzva,“ vzpomíná o deset let mladší Nejdl.

Ten se potkal se svým starším obchodním partnerem ještě v jiném byznysovém dresu – byl prvním člověkem, kterého Šušák v roce 2006 najal do společnosti PPF Investments. Tu založil Petr Kellner s plánem udělat z ní separátní private equity fond a Šušáka pověřil jeho řízením. Z původních plánů, které si nejbohatší Čech pro svůj fond vytyčil, ale postupem času sešlo, a tak se obě strany po třech letech rozešly. Nicméně Nejdl a Šušák si padli do oka a začali investovat sami za sebe.

Planou získali definitivně v roce 2011 od americké skupiny AES, která se teplárny zbavila, protože nechtěla investovat do její modernizace. „Koupili jsme ji tak trochu se štěstím, protože prvně ji nabízeli Pavlu Tykačovi, ale ten odmítl,“ směje se Šušák s tím, že v dalších letech s Nejdlem podniku naordinovali multimiliardovou přestavbu.

„Věřili jsme, že když ho postavíme na víc a k tomu modernějších noh, tak to bude fungovat. Z investičního byznysu jsme viděli, kam se energetika ubírá. Byl to risk, ale vyšlo to. Neustále přemýšlíme, jak něco vylepšit, posunout. To je naše výhoda. Jsme sice menší oproti velkým hráčům, ale extrémně efektivní,“ míní Nejdl.

Uhlí už se tak v areálu na dohled od jihočeské dálnice D3 několik let nepálí, místo něj kotle či motorgenerátory od Rolls-Royce zpracovávají plyn nebo dřevní štěpku. A brzy začne výstavba nového zdroje, který bude využívat komunální odpad. Jde o investici za bezmála dvě a půl miliardy korun, od konce roku 2027 se v něm přemění na energii přes 50 tisíc tun odpadu z okolí.

Nicméně zásadní je důraz na elektřinu. Planá se totiž od roku 2011 proměnila z teplárny, která zásobovala teplem Táborsko, v multifunkční energetický komplex, který sice i nadále vyhřívá domy v Táboře, Sezimově Ústí nebo v Plané nad Lužnicí, ale vedle toho funguje i jako progresivní elektrárna, jež dodává proud do sítě.

Tuhle transformaci symbolizují dvě obří bateriová úložiště, která majitelé C-energy nechali v areálu postavit. První s kapacitou čtyři megawatthodiny přibylo už v roce 2019, kdy šlo o první velké úložiště v Česku, a druhé s kapacitou 22 megawatthodin loni, přičemž to je zase největší „baterka“ v zemi. „Nebál bych se říct, že jsme prošlapali dalším investorům cestu. Když jsme první baterku začali chystat už v roce 2016, nikdo s tím tady neměl zkušenosti,“ říká Ivo Nejdl.

Výstavba bateriových úložišť, která mohou podle potřeby energii buď akumulovat, nebo naopak pouštět do sítě, je momentálně velké téma české energetiky i zdejšího investičního světa. Poskytování takzvané flexibility a výkonové rovnováhy nebo agregování více zdrojů do velkých bloků a jejich chytré řízení jsou něco, nač se zaměřuje čím dál víc firem.

I vlastníci C-energy si postupně vybudovali vlastní chytrý systém, který ví, kdy zapínat baterky, kdy naplno nahazovat kotle a jak celou soustavu optimalizovat. A tak cítí šanci být u toho a dát své know-how k dispozici i dalším firmám. „Věřím, že máme co nabídnout,“ krčí rameny Michal Šušák s tím, že to byl i jeden z důvodů, proč loni koupili softwarovou společnost Feramat Energies. Ta se zaměřuje právě na vývoj predikčních modelů a řídicích systémů a kombinuje datovou analytiku s energetikou.

Nejde ovšem o jedinou akvizici, kterou Šušák s Nejdlem v poslední době provedli. Součástí C-energy je od roku 2020 také teplárna v Táboře, kterou odkoupili od německého holdingu Uniper. A podobně jako tu v Plané i ji postupně transformují na moderní provoz: zbourali tamní komín, sanovali ekologické zátěže, z uhlí přešli na kogeneraci elektřiny a tepla z plynu, postavili další bateriové úložiště…

Když se majitelé C-energy rozhlédnou po areálu v Plané, který je středobodem jejich byznysu, shodnou se, že až bude dostavěný blok na zpracování komunálního odpadu, k němuž bude náležet i třídicí linka, moc dalšího rozvoje v něm dělat nepůjde. „Zvažujeme ještě instalaci solárů na nosníky potrubí, kterých tady v areálu máme stovky metrů,“ připomínají. Právě proto se vedle fine-tuningu Plané a Tábora hodně zaměřují na rozvoj služeb spojených s poskytováním flexibility, získali i licenci obchodníka s energiemi.

C-energy nabízí nejen agregaci zařízení třetích stran do jednoho obchodního bloku, ale současně i optimalizaci jejich provozu. Jde o teplárny, kogenerační jednotky, solární či větrné parky a v neposlední řadě také bateriové úložiště. Kromě toho se ale Šušák s Nejdlem dívají i do zahraničí: jednak do Německa, jednak do Itálie.

„Německo sledujeme spíš kvůli inspiraci. Tam vidíme to, co sem teprve přijde. Například bateriová úložiště, která mají pod 500 megawatthodin kapacitu, tam větší investory ani nezajímají. To si u nás zatím nedovedeme představit, tady se oslavuje, když máme přes 20 megawatthodin,“ vysvětluje Michal Šušák.

A Itálie? „Tam koukáme i byznysově, rozhlížíme se, zda by se nedala udělat nějaká akvizice. Je to pro nás zajímavý trh,“ říká Nejdl. Italská energetika je prý v lecčems podobná té české, velký potenciál tam má navíc rozvoj fotovoltaiky a větrných elektráren. C-energy by na Apeninském poloostrově každopádně radši koupili už zavedenou společnost a tu pak rozvíjeli, než aby tam začínali od nuly.

Nedávný blackout ve Španělsku, který na několik hodin uvalil do tmy i sousední Portugalsko, ukazuje, jakým výzvám evropská energetika a přenosová síť čelí a čelit budou. Nejde přitom zdaleka jen o akumulaci, ale i o schopnost vyrábět udržitelně a zároveň předvídatelně a kontinuálně, což nabízí na rozdíl od solárů či větrných turbín zdroje jako dřevo nebo komunální odpad. „A samozřejmě budeme ještě dlouho potřebovat plyn. Bez něj to nepůjde,“ upozorňuje rezolutně Šušák.

Jsou to všechno zároveň důvody, proč se s Ivem Nejdlem nepouští do žádných jiných byznysů, ačkoli svého času koketovali třeba s realitním developmentem. Jenže vize budovat digitální elektrárnu, k níž svou Planou opakovaně přirovnávají, je prý mise na mnoho dalších let: „A my chceme udávat směr.“

Mimochodem, je to i velmi lukrativní směr. Jen v roce 2023 mělo C-energy zisk EBITDA před zdaněním a odpisy 1,35 miliardy korun. Za rok 2024 to má být sice slabší, neboť ceny energií se stabilizovaly a poklesly, i tak by se ovšem skupina, která zaměstnává na 180 lidí, měla pohybovat kolem hrubého profitu přes 700 milionů korun.