Je rok 1998 a vy si od spolužáka nesete domů cédéčko s hrou, o které mluví všichni vaši kámoši. Samozřejmě originální, rozhodně ne pirátsky vypálené. Slyšeli jste, že je to fakt pecka. A taky že ano. Ale jestli jste si ji za tu spoustu let chtěli připomenout, měli jste spíš smůlu. Až doteď – kultovní Brány Skeldalu se opět otevírají i hráčům s moderními stroji.

Rané devadesátky byly hrám na hrdiny zaslíbené. U stolů se hrálo papírové Dračí doupě. Na oldschoolových počítačích frčely hity jako Dungeon Master nebo Eye of the Beholder. Není divu, že se tehdy Jindřich Rohlík pustil do tvorby vlastní fantasy hry. Jeho dílo však vyšlo až v závěru dekády. Kdy už takzvaným dungeonům, v nichž se vámi ovládaní válečníci a čarodějové pohybují nikoliv plynule, ale po čtverečcích, spíš odzvonilo.

Jenže i tak se Brány Skeldalu staly kultovní hrou. „Bez sociálních sítí jsem dlouho netušil, co pro české hráče znamenají. To až zpětně, když třeba potkávám lidi na přednáškách nebo když mě zastavují náhodní kolemjdoucí a chtějí se se mnou vyfotit. Nebo když jedu na Moravu na košt a do sklípku se slézají lidi, aby se na mě mohli podívat. To přeháním, šli tam kvůli vínu, ale Skeldal taky hráli,“ popisuje autor pro CzechCrunch.

Foto: Napoleon Games

+1

Nyní, po 27 letech, jeho Brány Skeldalu zažívají obnovenou premiéru. Zahrát si je v poslední době totiž bylo přinejlepším složité. Pár let byla dostupná verze pro mobily, neoficiální verze pro Windows měla chyby a na Windows 11 už nefungovala, původní hra zase vyžadovala instalaci dalších nástrojů… Teď si stačí pořídit Brány Skeldalu na Steamu za čtyři eura neboli asi sto korun.

Tam fantasy hra právě vychází díky spolupráci s původním programátorem Ondřejem Novákem ve verzi bezproblémově spustitelné na moderních počítačích. A také s několika drobnými úpravami, například ovládání či s novými achievementy. Jinak vás ale v čele družiny dobrodruhů čeká dobře známý průzkum fantasy světa, souboje s příšerami či řešení logických hádanek – věci, které uchvátily nespočet českých hráčů.

Vlastně ještě jedna novinka oproti roku 1998 tu je. Brány Skeldalu teď mají i anglický překlad. „V devadesátých letech jsem chtěl dostat Skeldal do zahraničí, ale nepodařilo se. Nyní to už nemá byznysově význam, ale i tak mě anglická verze potěší. Bude to určité vnitřní uzavření,“ dodává designér.

Toho vlastní dílo totiž ovlivnilo natolik, že si dokonce změnil jméno na Jindřich Skeldal. „Je to pro mě takové místo, kam sáhnu, když se chci vrátit k něčemu, co dobře znám a mám rád. Kdysi jsem do Skeldalu nainvestoval mnoho životní energie a času a pořád to ještě dělám. A dneska si ji vybírám,“ popisuje.

U původní hry vývojář – kterého hráči znají i coby herního žurnalistu z magazínů Excalibur, Score a Level nebo z pořadu Game Page – navíc nezůstal. Stvořil dvě videoherní pokračování a také sérii fantasy románů točících se kolem magického světa Roven. Věnoval se virtuální realitě, nedávno vydal historickou strategii Tribe Nation. „A zrovna teď to tak vyšlo, že jsem se mohl pracovně trochu nadechnout a zároveň jsem měl chuť se k Branám Skeldalu vrátit,“ říká.

„Nějaká práce to byla, ale nebylo to jako dělat hru nanovo. Hlavně nás to těšilo,“ dodává autor. Přece jen je tenhle návrat nostalgickým připomenutím, ne ambiciózním počinem. Doba už je jinde. „Je neporovnatelně snazší hry dělat a díky AI to bude ještě jednodušší. To vede k tomu, že hry dělá více lidí a bude jich ještě více. Ale většina z nich zapadne,“ uzavírá Jindřich Skeldal. Ale co, Brány Skeldalu také tak trochu zapadly. A po sedmadvaceti letech se opět otevřely.